Zrozeno z hlíny

Mnoho lidí si určitě vzpomene na skleněné vitríny našich babiček, maminek a tetiček. A právě tyto vitríny plné porcelánových hrníčků, mléčenek, talířků možná mohou za to, že jsem se v období po těžké operaci rozhodla, že bych se i já mohla odvážit si nějaký ten hrníček vlastníma rukama vytvořit. Vybavuji si také další obrázky ze svého dětství, které ovlivnily mou kreativní cestu. Moje maminka totiž hrníčky neměla vystavené jen ve vitríně, nýbrž svoje vlastnoručně malované měla pěkně umístěné na poličce v kuchyni nad jídelním stolem. Bílý porcelán se jí zdál málo zdobný, a proto si jej přikrašlovala folklórními motivy sama pomocí barviček, které voněly parafínem, ještě teď cítím jejich dráždivou vůni.

Tyto všechny vzpomínky se mi honily hlavou při otázce, kterou jsem kladla sama sobě, proč mám k tomuto materiálu tak blízký vztah. Cesta k tvoření však byla nenápadná a opatrná. Nejdříve jsem si vytvořila světovou sbírku talířů různě pořízených při aukcích, které mám nyní pověšené na zdi v kuchyni nad oknem, nebo při každé své cestě do světa jsem si musela pořídit nějaký ten hrníček, který mi zážitky z cest při pití čaje či kávy znovu navodil. Neměla jsem totiž to štěstí, příležitost, abych si výrobu keramiky vyzkoušela jako dnes mé děti ve škole. Ale možná právě proto je mé nadšení a vášeň tvořit z hlíny o to větší a jsem za to velmi vděčná, že jsem se na tuto dobrodružnou cestu vydala. Ta vedla nejdříve přes letní dvoudenní kurz, při kterém jsem si jen potvrdila své poznatky, jak se hlína chová, jak s ní pracovat, takzvaně jsem si ji šla jen osahat, nasát atmosféru. Ale dlouho netrvalo a chtěla jsem si vyzkoušet vytočit tu mističku, když se podaří, tak i hrnéček na hrnčířském kruhu, což pro mě byla zpočátku cesta vesmírnou lodí celým vesmírem. Usadili mě na židličku ke kruhu, ten se otáčel a moje hlava s ním. :) A co teprve nechat své ruce, aby té kroužící se hmotě daly smysluplný tvar. :) Na videu z youtube se zdá všechno tak snadné, všechno jde úplně samo. A jak ubíhal čas, a ten pravý nastal začátkem roku 2023, kdy jsem se rozhodla udělat největší investici mého života, koupit si hrnčířský kruh a keramickou pec, a to je páni velká věc! :) A vyšší účty za energii samozřejmě. :) Pec jsme šoupli do zahradního domku, který byl původně určen pro zahradní potřeby, jak již název naznačuje, a hrnčířský kruh byl provizorně umístěn na chodbě našeho domu.

Když si zpětně své pionýrské období vybavím, sama sobě se podivuji, že jsem do všeho šla s takovým nasazením I bez připraveného místa na vybavení keramické dílny, a že ani cákance hlíny na stěně chodby nebyly překážkou. :)

Aktuálně jsem zabrala již celý zahradní domek, který se stal mým útočištěm pro tvorbu hrníčků, kalíšků, talířků a mističek a všeho možného, co Vás napadne, že by se z hlíny mohlo vytvořit. Popravdě by toho mohlo být velmi mnoho a daleko víc, takže až zcela otevřu dveře svého malého ateliéru, přijďte se podívat a vyzkoušet si vyrobit něco pro radost svou nebo svých blízkých, z vlastní zkušenosti vím, že takový dárek nejvíce potěší a zahřeje, a to nemusí být v hrníčku horký čaj. :)

Tvůrkyně s duší létavice ... Martina Křůmalová